Venkovní expozice jsou základem botanické zahrady; obsahují ca 3 000 druhů rostlin, přenášených od r. 1904 z původních středoevropských lokalit; představují tedy i ojedinělou genofondovou sbírku. Nejvýznamnější či ekologicky vymezené expozice jsou zmíněny ve zvláštních odstavcích.
Středoevropská květena je základní venkovní expozicí založenou současně se zahradou a je průběžně doplňována. Její skalková část byla vybudována z vápence dovezeného z Českého krasu (odtud neformální název „Karlštejn“) s romantizující jeskyní dnes porostlou břečťanem. Je rozčleněna na svažitý vápencový reliéf a plochou stinnou „hájovou“ část s dominantním stromem Pterocarya fraxinifolia, náležejícím k nejstarším stromům v zahradě. Oběma částmi protéká potok zakončený jezírkem. Součástí sbírky jsou rostliny z těchto stanovišť:
Expozice obsahuje ca 1 100 druhů z České a Slovenské republiky. Návštěvník se zde může seznámit jak s běžnými středoevropskými druhy, tak druhy kriticky ohroženými či endemity. Z těch je možno zdůraznit např. včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), kosatec bezlistý (Iris aphylla), hvězdnici alpskou (Aster alpinus), karpatský endemický zvonek karpatský (Campanula carpatica) nebo v jarním období dominující submeditránní koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis); v nivní části pak východokarpatský druh pablen kraňský (Scopolia carniolica) či zajímavou sbírku submediteránních a kontinentálních hrachorů (Lathyrus venetus, L. heterophyllus a L. pisiformis).
Expozice na druhé zahradní terase byla vybudována nově v létech 2002–2003 na základě architektonického návrhu Ing. Martina Severina. Nahradila tak expozici zaniklou v osmdesátých letech minulého století. I za krátký čas se podařilo shromáždit kolem stovky taxonů. Je založena na kombinaci ekologického a taxonomického hlediska. Primárně jsou rostliny v oddělených bazénech (vodní) a mísách (bažinné) uspořádány ekologicky - např. rostliny litorálu, obnažených den, slatin apod., v opodstatněných případech jsou shromážděny do jedné expozice taxonomicky příbuzné druhy ostřic (Carex), sítin (Juncus) či orobinců (Typha). Z nejzajímavějších domácích druhů je možno uvést matiznu bahenní (Ostericum palustre), stulík malý (Nuphar pumila), plavín štítnatý (Nymphoides peltata) či orobinec nejmenší (Typha minima), z druhů u nás nerostoucích zaujme nápadně kvetoucí zakucelka Ludwigia peploides. Jakožto nejmladší expozice je intenzivně doplňována sběry z terénu.
Ekologicky vymezená expozice rostlin typických pro lehké písčité půdy obsahuje jak rostliny se širokým areálem tyto biotopy charakterizující (hasivka orličí – Pteridium aquilinum, vřes obecný – Calluna vulgaris), tak vzácné rostliny zejména panonských písčin: chvojník dvouklasý (Ephedra distachya), dále ostřici leskloplodou (Carex liparicarpos), zlatovous jižní (Chrysopogon gryllus) a řebříček bledožlutý (Achillea ochroleuca). Spíše atlantské druhy písčin pak reprezentují např. ostřice vřesovištní (Carex ericetorum) či různé druhy bělolistů (Filago).
Jedná se o edaficky pojatou expozici rostlin rašelinných a částečně i slatinných vlhkých půd. Slatiny reprezentuje např. popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo v Čechách téměř vyhynulá přeslička různobarvá (Equisetum variegatum). Z rašelinných druhů zde rostou vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), mochna bahenní (Potentilla palustris) nebo vzácná šicha černá (Empetrum nigrum).
Užitkové rostliny jsou umístěny na první terase. Pěstuje se zde ca 270 druhů, jak vytrvalých, tak jednoletých a dvouletých. Jsou zde zástupci rostlin s velmi rozmanitým využitím (lékařství, kulinářství, kosmetika, barvířství, textilní průmysl a další). Najdete zde mimo jiné:
(a) příklady běžných i exotičtějších zelenin (rajče, celer, artyčok);
(b) aromatické rostliny, zejména středomořské rostliny z čeledi Lamiaceae (např. meduňka, yzop, máta peprná, levandule) a Asteraceae (bendedikt lékařský – Cnicus benedictus, ostropestřec mariánský – Silybum marianum);
(c) příklady léčivých rostlin z naší domácí květeny (vlaštovičník, jahodník, řepík, mydlice); mnohé z aromatických rostlin uvedených ve druhé kategorii jsou ale rovněž užívány jako léčivé. Zastoupeny jsou též některé jedovaté rostliny (blín, kokořík).
Expozice je každoročně zčásti obnovována výsadbami krátkověkých druhů.
Expozice byla v roce 2020 přesunuta a rozšířena. Jsou zde jak rostliny z původní expozice, tak i nové sběry z CHKO Třeboňsko a Kokořínsko. Z čeledi vřesovcovitých zde nalezneme druhy jako rojovník bahenní (Ledum palustre), kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia) nebo klikvu bahenní (Oxycoccus palustris). Z dalších rostlin je tu např. masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) nebo kapradina žebrovnice různolistá (Blechnum spicant).
Karpatská skalka je čerstvě založená a připravuje se na úpravy a výsadby. Přesto zde v každé roční době najdeme některé pěkně kvetoucí rostliny.
Sbírka jehličnanů je umístěna v dolní části zahrady naproti expozici Středoevropské květeny. Dominantou je mohutný exemplář tisovce dvouřadého (Taxodium distichum), v popředí u cestičky pak keřovitý hlavotis peckovitý (Cephalotaxus harringtonii). Druhové bohatství tvoří zejména druhy jedlí (např. Abies concolor, A. koreana), cypřišků (Chamaecyparis nootkatensis, Ch. pisifera) a zeravů (Thuja occidentalis, T. plicata).
V expozici jsou též venku pěstované blahočety (Araucaria), které se při dlouhotrvajících mrazech na zimu zakrývají. Nově byl vysazen cedr himálajský (Cedrus deodara). V létě na tuto sbírku organicky navazuje kolekce subtropických jehličnanů, přezimovaná ve studeném subtropickém skleníku.
Web využívá Google Analytics, viz zásady ochrany soukromí. |
Powered by Drupal
|